Zpět na seznam článků

Krok po kroku k vybudování nové dobíjecí stanice

Uvažujete o výstavbě nové dobíjecí stanice pro elektroautomobily? Chcete ji používat pro své soukromé účely nebo bude veřejně přístupná? Obě varianty mají jasně dané podmínky a povinnosti budoucího provozovatele. Jak začít a co všechno je potřeba vyřídit? Papírování začíná už před samotnou realizací. Abyste opravdu na nic nezapomněli, projdeme si výstavbu autonabíječky od začátku do konce.

Řešíte autonabíjení? První zastávka bude na stavebním úřadě

Kroky budoucího majitele dobíjecí stanice nejprve povedou na stavební úřad. Této cestě se můžete vyhnout pouze v případě, že se nebude jednat o stojanovou nabíječku, ale pouze o wallbox, který se umístí na stěnu.  Samotný stavební zákon v současnosti vůbec téma emobility nezmiňuje. Přesně sepsané požadavky k výstavbě dobíjecí stanice tedy nikde nenaleznete. V praxi to znamená, že každý stavební úřad může vznést jiné požadavky. Pokud tedy chcete ušetřit čas a mít ve všem jasno hned od začátku, doporučujeme vznést dotaz přímo na příslušný stavební úřad.

Každá výstavba elektronabíječky však musí projít územním a stavebním řízením. Zákon jasně definuje stavby, které nevyžadují územní rozhodnutí nebo územní souhlas. Dobíjecí stanice mezi ně ale nepatří. V rámci územního řízení musí být vydáno rozhodnutí o umístění stavby nebo územní souhlas. O ten je možné žádat především u menších autonabíječek jako jsou například zásuvkové.

Stavební zákon pak předepisuje budoucím vlastníkům dobíjecích stanic získat stavební povolení. K jeho vydání budou potřeba podobné dokumenty jako při stavbě domu. Stavební úřad vyžaduje stanoviska Policie ČR k dopravnímu napojení, stanovisko Hasičského záchranného sboru k protipožární ochraně, stanovisko vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury. V případě, kdy se dobíjecí stanice nachází v ochranném pásmu jiného zařízení, bude potřeba i vyjádření příslušného zařízení. Samotná stavba musí také reflektovat vyhlášku o technických požadavcích na stavby a české technické normy, které předkládají i požadavky na nabíjení elektrických vozidel vodivým připojením.

Už Vás administrativní požadavky pomalu odrazují od samotné realizace? Zdá se Vám proces stavebního úřadu příliš náročný? Nevzdávejte to předčasně. Je totiž docela možné, že Vám úřad povolí výstavbu bez stavebního povolení i bez ohlášení stavby. Jedná tak v případech, kdy stavební úpravy nezasahují do nosných konstrukcí stavby, kdy se nemění vzhled stavby ani způsob jejího užívání, kdy nedochází k ovlivnění požární bezpečnosti, kdy se nejedná o kulturní památku a kdy nejde o úpravu energetické přípojky nebo připojení odběrných zařízení vedených mimo budovu.1 Jednoduše řečeno je rozdíl, zda se chystáte vybudovat zastřešené dobíjecí stanice, jeden dobíjecí stojan nebo pouze instalovat dobíjecí box na fasádu domu.

Máme postaveno, ale kde vzít elektřinu?

Každý provozovatel dobíjecí stanice se musí rozhodnout, kde bude nakupovat elektřinu potřebnou k jejímu chodu. Protože majitel autonabíječky není považován za distributora elektřiny, z pohledu administrativy je tento bod značně jednodušší. Není vyžadováno živnostenské oprávnění na distribuci pohonných hmot, ani se majitel neregistruje jako distributor u celního úřadu. Celkově se pak nabízí tři možnosti nákupu elektřiny:

  • Nákup elektřiny od obchodníka
  • Přímé vedení
  • Nákup od konkrétního výrobce

Nejběžnějším dodavatelem elektrické energie je právě obchodník s elektřinou. Provozovatel dobíjecí stanice jednoduše podepíše smlouvu o dodávce elektřiny a smlouvu o zjištění služby distribuční soustavy a o připojení k distribuční soustavě. Druhou možností je nákup elektřiny od konkrétního výrobce a poté ji pomocí veřejné distribuční soustavy přivádět do dobíjecí stanice. Tento způsob vyžaduje smlouvu o dodávce elektřiny s výrobcem. Dále pak smlouvu o připojení k distribuční soustavě a smlouvu o zajištění služby distribuční soustavy s provozovatelem distribuční sítě. Jedná se tedy se dvěma dalšími stranami. Poslední variantou je přímé vedení, které zcela obchází distribuční kanály a elektřina je vedena přímo do odběrného místa. Vyhnete se tak jakékoliv smlouvě s distributorem a také samotným poplatkům za využívání přenosové soustavy. Opět je zde na místě se ohledně postupu připojení informovat přímo u Vámi zvoleného obchodníka či distributora, který již má všechny vzory smluv i ceníků k dispozici.

Soukromé nebo veřejné autonabíjení a jaké závazky z něho plynou

 

Většina dalších povinností zakotvených v legislativě se liší v případě veřejně dostupných nebo soukromých dobíjecích stanic. Nejprve je potřeba si definovat, jakou autonabíječku můžeme považovat za veřejně přístupnou. Jedná se o takovou stanici, kterou může jednorázově využít kdokoliv bez jakékoliv diskriminace. Všechny ostatní enabíječky jsou neveřejné. A to včetně těch, které vlastní výrobce nebo prodejce aut a využívá je pouze pro dobíjení vlastních vozidel. Stejně tak firemní dobíjecí stanice přístupná pouze zaměstnancům není považována za veřejnou.

Ze statutu veřejně přístupné dobíjecí stanice vyplývá pro jejího majitele několik povinností. Kromě již zmíněného požadavku na absolutní přístupnost pro jednorázové dobití, je to také přímé uvedení podmínek čerpání elektřiny. Na stanici by každý zákazník měl najít účtované ceny a informace o kompatibilitě s elektromobilem.

Další požadavky klade Ministerstvo průmyslu a obchodu a Zákon o pohonných hmotách.2 Než provozovatel spustí novou dobíjecí stanici, musí ministerstvu nahlásit základní identifikační a technické údaje. Protože data slouží k evidenci čerpacích a dobíjecích stanic, oznamovací povinnost mají provozovatelé veřejných i neveřejných stanic. Výjjimku tvoří autonabíječky nepodnikajících fyzických osob s bezplatným dobíjením nebo stanice určené výhradně pro členy konkrétního bytového družstva nebo společenství vlastníků. Zákon o pohonných hmotách se pak vztahuje bez výluky na všechny stanice. Jedná se o soupis podmínek prodeje a výdeje pohonných hmot, zmiňuje také evidenci a podmínky výstavby čerpacích i dobíjecích míst. Dobíjecí stanice je zde definována jako zařízení, které umožňuje dobíjet v určitém okamžiku jedno elektrické vozidlo nebo u něhož je v určitém okamžiku možno provést výměnu baterie u jednoho elektrického vozidla. Dělíme je pak na běžné a vysoce účinné. Běžné stanice nabijí elektromobily s výkonem 22kW a nižším a doba stoprocentního nabití může být až 4 hodiny. Vysoce účinné stanice dobíjí vozidla s vyšším výkonem a nabití celé baterie zvládnou i za 1,5 hodiny.

Provozování autonabíječky je podnikání jako každé jiné

Podnikání v oblasti energetiky řídí Energetický regulační úřad. Licence na provozování dobíjecí stanice však není nutná.3 Toto povolení musí mít zajištěné pouze samotný dodavatel. Provozovatel dobíjecí stanice je totiž z hlediska elektřiny brán jako zákazník, licenci pro obchod s elektřinou tedy nepotřebuje. Pokud se bude jednat o podnikání, tedy činnost soustavnou a provozovanou na vlastní odpovědnost za účelem zisku, bude potřeba živnostenské oprávnění. Zde se uplatňují stejné podmínky jako na jakýkoliv jiný druh podnikání. Živnostenský zákon nepožaduje od provozovatelů stanic žádné prokázání odborné způsobilosti. Stačí tedy získat „volnou živnost“, kterou musí budoucí podnikatel jednoduše ohlásit na příslušném úřadě.

I když se požadavky můžou zdát příliš zdlouhavé a splnění podmínek příliš náročné, v praxi to tak těžké nebude. Již před stavbou je potřeba si rozmyslet, jak konkrétně bude Vaše dobíjecí stanice fungovat a pro koho bude určena. Pak si z celkového výčtu vyberete jen několik potřebných kroků. Dnes jsme stále na začátku období emobility, a tak se většina pravidel teprve zavádí a osvědčuje. Už nyní se ale téma autonabíjení dostává do dalších zákonů a odvětví. Například nová evropská směrnice již rámcově nařizuje firmám vybudování dobíjecích stanic. Čtěta na: https://www.autonabijecka.cz/autonabijeni-v-zakonech-evropske-unie/

S dalším vývojem a rozšiřováním sítě dobíjecích míst se bude jistě celý proces mechanizovat a pro budoucí provozovatele zjednodušovat.

 

1 § 103 odst. 1 písm. d) a e) 10. stavebního zákona

 2  zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách)

 viz § 3 odst. 4 písm. c) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)