Zpět na seznam článků

Jak se cestuje vodíkovým autem?

Využití vodíku jako zdroje energie pro pohon automobilu budí vášně. Nejčastější argumenty proti jsou: je třeba vybudovat nákladnou infrastrukturu, výroba vodíku spolu s jeho skladováním je energeticky náročná a neekologická a v neposlední řadě vodík vybuchuje. Tématu vodíku jsme se věnovali již v předchozím článku.

My jsme si chtěli „osahat“ vodíkový elektromobil Hyundai Nexo na vlastní kůži. Využili jsme pro to obchodní cestu do Ostravy. Auto jsme vyzvedávali v Praze a celkem nás čekalo skoro 750 km.

Vodíkovým autem absolvovali téměř 750 km Martin Lahoda (vlevo) a Petr Beneš

  • Zvolili jsme kombinaci dálnice a okresní silnice.
  • Chtěli jsme vyzkoušet vodíkové auto v dálničních rychlostech i v kopcovitém terénu Jeseníků a Orlických hor.
  • Chtěli jsme otestovat, jestli nás vodíková technologie nějak limituje v porovnání se spalovacím autem.
  • Zajímala nás i spotřeba a uživatelský komfort.

Při předávání auta nám utkvěla v hlavě věta: „… auto je jako každé jiné, není třeba žádného extra školení kromě ukázání, jak se plní…“. Realita to samozřejmě potvrdila. Nexo jako takové je komfortní rozměrný kočár. Jak vpředu, tak vzadu je hodně místa pro posádku. Ovládací prvky jsou na širokém středovém panelu, který působí hodně robustně, ale vše je po ruce. Auto bylo při předání plně natlakované vodíkem (tlak 700 barů) a palubní počítač ukazoval dojezd 569 km.

Trasa, kterou jsme absolvovali vodíkovým Nexo

Dálniční část cesty

Část cesty z Prahy přes Brno a Olomouc do Ostravy byla nejnudnější. Skoro prázdná dálnice nám umožňovala mít takřka neustále tempomatových 134 km/h. Díky tomu jsme získali představu o spotřebě jak během stoupání na Vysočinu, tak při klesání k Brnu i po mírně zvlněné části do Lipníka a následně do Ostravy. Průměrná spotřeba vodíku cestou do Ostravy byla 1,3 kg na 100 km. Podrobná data z cesty jsou na konci článku.

Plnění auta vodíkem v Ostravě

Využili jsme první veřejnou plnicí stanici v Ostravě v areálu Vítkovice a.s. Dojeli jsme se zbývajícím tlakem 180 barů a natlakování na 450 barů byla otázka pár minut. Než jsme vyndali věci z auta a udělali fotky, auto již bylo naplněné na více než polovinu kapacity. Poté jsme šli na schůzky a nechali auto na plničce.

Na plnicí stanici v areálu Vítkovice a.s.

Zbývající naplnění do cca 95 % capacity, odpovídající tlaku 665 barů, trvalo zhruba 40 minut. Delší doba plnění je zapříčiněna v současnosti používanou technologií plničky, která je pořád v pilotním provozu. Jakmile bude plnička v plném provozu, bude plnění rychlejší. Nás však delší doba plnění nelimitovala, byli jsme na schůzkách.

Plnění na 450 barů znamená dojezd něco málo přes 350 km, což je dostačující pro drtivou většinu cest v okolí. Tato stanice je příkladem, že lze vodíkovou plnicí stanici realizovat. Stanice byla vybudovaná bez dotací. Pokud uživatel chce plnohodnotně cestovat vodíkovým elektromobilem, potřebuje samozřejmě plnicí stanice, které umožňují auto natlakovat na 700 barů kontinuálně. Potom se plnicí doba zkracuje na větší jednotky minut. Tyto stanice jsou běžné v západních zemích.

Plnicí pistole vodíkového auta

Cesta zpět s velkými převýšeními

Ostravu jsme opouštěli s dojezdem 467 km. Do Prahy to bylo 370 km a schválně jsme jeli po okresních silnicích přes vrchol Skřítek na Šumperk, dále Červenovodské sedlo, Vamberk a Holice, kde jsme najeli na dálnici D11 do Prahy.

Přejezd Červenovodského sedla nebyl plánovaný. Rychlejší otevření silnice po její opravě nám umožnilo zvolit tuto náročnější trasu, která kopírovala naše dvě cesty kolem republiky v roce 2021. Naše cesta vodíkovým autem byla pouze v obráceném směru.

Cesta od Ostravy na Skřítek kontinuálně stoupá do 880 metrů nad mořem. Poté za Šumperkem prudce klesá do 310 metrů. Následně zase prudce stoupá na Červenovodské sedlo do 814 metrů, poté klesá až do nejnižšího bodu trasy ve výšce 188 metrů nad mořem v oblasti za Poděbrady. Praha je ve výšce cca 350 metrů nad mořem.

Výškový profil s označením míst, kde jsme odečítali hodnoty z palubního počítače

Toto převýšení nám dalo krásný obrázek o použitelnosti vodíkového auta v běžném provozu. Ověřili jsme, že spotřeba auta při překonávání vysokého převýšení je podobná spotřebě při dálničních rychlostech. Při jízdě dolů je spotřeba neuvěřitelně nízká – kolem 0,4 kg na 100 km. Do Prahy jsme dojeli ve chvíli, kdy palubní počítač ukazoval možný dojezd 111 kilometrů. Cestou jsme se nedojezdu neobávali. Průměrná spotřeba byla 1,3 kg vodíku na 100 km jízdy.

Statistika cesty vodíkovým autem Hyundai Nexo Praha – Ostrava – Praha

Naše dojmy z vodíkového auta

Auto se chová jako standardní elektromobil – plynulý provoz, tichý, živý v nižších rychlostech. Ve vyšších rychlostech se kvůli hmotnosti a slabšímu motoru „zadýchává“. Výkon motoru 120 kW není ideální na 1 900 kg hmotnosti. V serpentinách Jeseníků a Orlických hor jsme však žádné omezení necítili.

Jak hodnotíme uživatelský komfort auta? Ač středový panel vypadá jako z Boeingu, tak všechny ovládací prvky jsou na svém místě. Testované vozidlo bylo již téměř 2 roky staré, bylo to vidět na zastaralejší verzi infotainmentu. Aktuální provedení modelu Nexo má již nové provedení displeje přístrojového panelu a také infotainment se zcela přepracovanou grafikou, uspořádáním, a hlavně online službami Bluelink včetně dálkové správy vozu přes mobilní aplikaci. Přední i zadní sedačky jsou pohodlné se spoustou místa pro posádku. Nastupování a vystupování do/z auta bylo velice pohodlné.

Neměli jsme pocit nebezpečí v autě. Výbuchu tlakové bomby jsme se opravdu neobávali. Nebyla třeba žádná bezpečnostní opatření nebo školení. Je to prostě auto, které může řídit každý.

Dálniční úsek do Ostravy znamenal, že udávaný teoretický dojezd se v cíli lišil cca o 60 km. To znamená, že každých 5 km klesl dojezd cca o 6 km. Zatímco při cestě zpět po okreskách jsme se na zobrazovaný dojezd mohli spolehnout takřka na 100 % – 1 km jízdy znamenal 1 km úbytku dojezdu.

Během jízdy jsme pročistili celkem 472 tisíc litrů vzduchu, což odpovídá množství vzduchu potřebného pro 36 lidí na den. To spalovací auto nedokáže.

Pokud bychom auto plnili na komerčních plničkách vodíku, kde je v západních zemích cena necelých 13 EUR za kg, celková cena za cestu by byla něco málo přes 3 tisíce Kč. To nákladově znamená něco víc než 4 Kč na kilometr.

Trakční baterie a pár technických informací

Kapacita trakční baterie je 1,56 kWh (na obrázku níže žlutě vyznačená) a pracuje s napětím 240 V. Maximální poskytovaný výkon je 40 kW. Tato baterie snižuje spotřebu vodíku.

Jedna z obrazovek infotainmentu vodíkového automobilu Nexo

Battery Management System trakční baterie se chová jako u hybridu, nikdy baterii nenechá zcela nabít a současně ani úplně vybít. Minimální vybití je na 15-20 % SoC. Elektromobil s vodíkovým palivovým článkem po zapnutí vozu jede první úsek, než naběhne palivový článek, vždy právě na energii z trakční baterie. Takže i v případě potřeby vysokého výkonu se trakční baterie nechá vybít jen do 15-20 % kapacity. Pak je výkon dostupný již jen na výkon poskytovaný palivovým článkem. Špičkový výkon motoru je 120 kW a nejvyšší točivý moment je 395 Nm.

Brzdný výkon rekuperace se neudává, ale není velký s ohledem na omezenou kapacitu baterie. Rekuperace se využívá při jízdě bez záběru motoru a brzdění.

Objem nádrží na vodík je celkem 156,6 litrů. Nádrže jsou tři a jsou stejné. Jedna nádrž má tedy 52,2 litrů. Celkový objem odpovídá 6,33 kg vodíku při tlaku 700 barů.

Budoucnost vodíkové dopravy

V ČR zatím chybí infrastruktura vodíkových plnicích stanic. Vodíkové plnicí stanice se plánují postavit. Uvidíme ovšem, kdy budou tyto projekty realizované. Každá nová technologie má svoje příznivce i odpůrce. Někde se však začít musí … Když se podíváme na západ od českých hranic, vidíme mnohem hustší síť vodíkových plnicích stanic.

Automobilky pracují na vývoji vodíkových aut, převážně v oblasti nákladní dopravy se začínají objevovat informace, že vývoj zdárně pokračuje i pro osobní vodíková auta. Realitou jsou vlaky využívající k pohonu vodík.

Kde vidíme využití vodíku?

Vodík je součástí udržitelné společnosti – je to prvek, který se jako zdroj energie dá použít jakkoliv. Ať už na pohon auta nebo k akumulaci energie. Samozřejmě je třeba, aby výroba vodíku byla z obnovitelných zdrojů.

I v oblasti dopravy, ať už nákladní nebo osobní, dává vodík smysl. V osobní dopravě bude vodík alternativou pro lidi, kteří nemají možnost domácího nabíjení elektromobilu a nechtějí přijít o komfort rychlého natankování, jako jsou doposud zvyklí se spalovacím autem.

Jsme rádi za osobní zkušenost cestování s vodíkovým autem. Ukázalo nám, že je součástí čisté mobility. V rámci Phoenix Contact vidíme vodík jako součást „All electric society“ – v souladu s naší firemní vizí.

 

Petr Beneš, elektromobilní nadšenec jezdící jen na baterky; benes_petr@seznam.cz; www.linkedin.com/in/petrbenes-electromobility

Co přináší elektromobilita a jak se jí dá využít spolu s obnovitelnými zdroji?

Vyžádejte si náš e-book o emobilitě.

Váš e-mail byl úspěšně odeslán.