Elektrickou Konou kamkoliv
Roman Vojtek, herec, zpěvák, tanečník, vítěz první řady Star Dance. A také aktivní řidič elektromobilu.
Romane, setkáváme se u druhé části rozhovoru. V první části jste nám přiblížil svoji cestu k elektromobilitě a také to, jak o ní šíříte povědomí především v herecké branži. Jen tak dál. Pojďme nyní zabrousit i do oblastí jako je dobíjení, dojezd, pohodlí cestování.
Skoro dva roky používáte elektromobil, nyní usedáte za volant Hyundai Kona Electric 64 kWh. Kde Konu dobíjíte, jaký máte poměr AC a DC dobíjení?
Rychlodobíjecí stanice používám tak z 5 % celkového dobíjení. V drtivé většině, v 95 % případů, dobíjím doma na AC z běžné 230 V zásuvky. Třífázovou zásuvku sice doma mám, takže wallbox bych mohl namontovat. Ale ještě budu dělat úpravy parkovacího přístřešku, takže zatím dobíjím 230 V a není to žádný problém. K autu se chovám jako k mobilnímu telefonu. Když je potřeba, většinou večer, strčím kabel do zásuvky, přes celou noc dobíjím a je to. Auto je tím pádem pořád připravené k vyjetí tzv. „s plnou“.
Dodržujete nepsanou „elektromobilní poučku“ o dobíjení baterie mezi 20 a 80 procenty?
Auto nechávám dobíjet přes noc a procenta neřeším. Když jsem přijel z výletu do Českého Švýcarska, tak jsem měl po těch několika dnech asi 20 %. Ještě se mně nestalo, že bych měl baterii pod 10 %.
Roman Vojtek a autor článku Petr Beneš
S velikostí baterie Kony (64 kWh) asi nemáte strach z nedojetí.
Auta se 64 kWh baterií jsou plnohodnotná auta. Samozřejmě vše jde vylepšit a velikost baterie se zvětšovat bude. Myslím, že „magická” hranice dojezdu je 500 – 600 km. Když tuto porci km auto ujede na jedno dobití, tak je v podstatě vyhráno. (smích) Druhou stranou mince je cena. Ale když si vybavím, kolik stály první mobilní telefony a kolik stojí teď, a co uměly tehdy a co umí teď, tak nemám strach z dobrého vývoje elektromobility. Takže strach z nedojetí nemám. (úsměv) Nemám ani strach z toho, co se stane s baterií za několik let. Nebude ji třeba vyhodit. Vím, že se používají v bateriových úložišťích energie, vzácné kovy z nich se znovu využívají. Každý rok je vidět technický pokrok v oblasti baterií. Třeba bude výměna baterie na počkání.
Vývoj jde opravdu rychle dopředu, nechme se překvapit, co nás čeká za doslova pár let. S dojezdem souvisí i rychlodobíjecí infrastruktura. Jak hodnotíte možnosti rychlodobíjení v ČR? Vidíte „bílá místa na mapě“?
Infrastruktura je podle mě dobrá. A to říkám i přes to, že ji až tak moc nevyužívám. Rychlodobíječky vidím na mapách, přibývá jich hodně. Osobně bych uvítal na celé D1 ještě více rychlodobíjecích stanic. Pokud se tato dálnice pokryje, nikdo nezůstane „viset”.
Na jak dlouhou cestu si Konou troufnete? Budete mít obavy z dobíjení v neznámém prostředí?
S Konou si troufnu na jakoukoliv cestu. Pokud by nebyla po zemích, kde není dobíjecí infrastruktura. (smích). S Konou s dojezdem 400 a více kilometrů nejste omezený v cestování. Samozřejmě, že bych si stáhl mapu dobíjecích stanic a naplánoval si dobíjení, podíval bych se, jak dobíjení zahájit (nutnost čipu nebo aplikace), jak ho zaplatit. Rozšířené je placení přes QR kód – naskenuji, zaplatím, dobiji a jedu. Obavy nemám.
Roman Vojtek nezapře svoji gymnastickou průpravu ani u Hyundai Kona Electric
Častým argumentem uživatelů spalovacích aut proč elektro nechtějí je, že dobíječky elektromobilu jsou nezastřešené, uprostřed ničeho. Jak si představujete ideální prostředí dobíjecí stanice?
Popravdě, to mě až tak moc netrápí. Nejčastějším argumentem „ropáků” je: nechte si ty vaše elektroauta, já si nechám 1,9 TDI a dojedu klidně do Chorvatska. (úsměv) To mě vždycky dokáže vytočit. Toto se objevuje v diskuzích, že elektromobilem nedojedu do Chorvatska. Já vím, že asi 0,0004% lidí z Česka jezdí do Chorvatska dvakrát týdně. Ale většina z nás tam jezdí jednou za rok, za dva roky na rodinnou dovolenou. Pokud mám velikostně městský elektromobil, tak s tím k moři asi nepojedu ani kdyby to bylo ve spalovací verzi. Prostě si vezmu jiné (velké) spalovací auto, půjčím si ho na týden. Nikdo nepojede s Konou se třemi dětmi na dovolenou. Ale dovedu si představit jet s Konou do Chorvatska ve dvou. Cesta se vždy dá naplánovat, podívat se, kde jsou dobíjecí stanice.
A tím se dostávám k tomu, jak by taková stanice měla vypadat. Měla by být součástí benzinky nebo odpočívadla. Po 300 km každý rozumný člověk tak jako tak dělá pauzu, tak během ní prostě dobiju. Naplánuji si jídlo, kafe, protažení a během odpočinku dobiju a pak jedu dál. Za 40 minut mám dostatečně dobito na dalších několik set km. Všechno se dá vyřešit s normální hlavou a netvrdit, že si nechám 1,9 TDI, abych na jeden zátah dojel do Chorvatska. Nikdo nejede 1000 km na jeden zátah.
Naprosto souhlasím. Přestávky jsou důležité pro bezpečnost i pro náladu posádky. Za sebe mohu říct, že bych se vůbec nebál elektroautem do Chorvatska.
Opravdu, Petře? Kde nejdál jste byl a kolik máte vlastně najeto kilometrů vaším Hyundai Ioniq Electric 28 kWh? To je malá baterie.
Čechy jsou samozřejmostí. Máme proježděné i Rakousko, několikrát v létě i v zimě. A není to problém i přes relativně menší velikost baterie. Ioniq dobíjí hodně rychle a navíc mně nevadí zastavit a poznat nová místa během dobíjení. Náš sen je projet Balkán. Do teď máme najeto skoro 65 tisíc km. Ale zpátky k vám, Romane. Hodně cestujete s dětmi, jak je zabavujete během dobíjení a cesty?
Jak jsem říkal, auto dobíjím hlavně doma z 230 V zásuvky. Takže mám auto před cestou většinou dostatečně dobité. Když cestuji s dětmi, dobíjím tedy minimálně. Během cesty s dětmi využívám Bluetooth konektivitu s mobilem. Každý si vybere písničku a tu si společně zazpíváme. V elektromobilu, kde je ticho, to je skvělá věc. (úsměv)
Tak to je milé. Ticho elektromobilu je opravdu jedna z výtečných předností. U Vojtků se v autě zpívá, u Benešů se povídá. (úsměv) V závěrečné třetí části se těšte na Romanův pohled na výzvy a budoucnost elektromobility.
Petr Beneš, elektromobilní nadšenec a uživatel elektromobilu Hyundai Ioniq Electric, benes_petr@seznam.cz; www.linkedin.com/in/petrbenes-electromobility
