Co zvažuji ohledně elektromobility?

Na téma elektromobilita jsem si povídal s Radkem Špicarem, viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR. Jsem rád za jeho pohled na elektromobilitu jednak z osobního pohledu, jednak z pohledu Svazu. Kdy se setkal s elektromobilitou a jaké navrhoval řešení pro rozšíření elektromobility během jeho působení ve Škoda Auto? Jaká byla reakce vedení koncernu na navrhované řešení? Jaké vnímá překážky rozvoje elektromobility?

Radku, jak vnímáte elektromobilitu? Co pro vás elektromobilita znamená?

Na elektromobilitu se dívám ze dvou pohledů. Jeden je pohled viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy, který si uvědomuje, jak obrovsky náročná transformace pro evropský automobilový průmysl to je. Není to věc tažená poptávkou a klasickými tržními mechanismy, ale převážně politikou a regulací. Také si uvědomuji, že jsme se dostali z pozice lídra ve vývoji spalovacích motorů, kterému jeho know-how všichni záviděli, do pozice, ve které v mnoha ohledech, taháme za kratší konec. Když se podíváte na software amerických elektromobilů, podíváte se na množství výroby čínských elektrobaterií, tak vidíte, že konkurenční boj jsme z jednoho bojiště, kde jsme dominovali, přenesli na jiné bojiště, kde jsme v defenzívě, kde jsme slabší.

Druhý pohled bude osobní pohled, předpokládám.

Ano, druhý je pohled uživatele, člověka, který elektromobilitu chápe jako další vývojovou fázi, která mu je sympatická a do které se chystá nastoupit. Pohled uživatele, který vidí, že směr, který se teď rozvíjí, může být skvělý. Ideálním stavem je mít u domu garáž, její střechu osadit solárními panely, které budou získávat energii ze slunce. Do technické místnosti umístit baterii, kterou solární panely budou přes den nabíjet. Když se pak po celodenním ježdění po městě vrátíte domů, tak elektromobil z baterie dobijete. To znamená čistá, levná energie. Krásný koncept. Až se k tomu přiblížíme a podobné možnosti budou přístupné co největšímu počtu lidí, bude to skvělé.

Jak dlouho sledujete elektromobilitu?

Sleduji ji velmi dlouho, už od samého začátku mého působení ve Škoda Auto v roce 2006, kam jsem přišel z Úřadu vlády. Po několika letech ve škodovce jsem byl vyslán do top manažerského koncernového tréninkového programu. Všichni účastníci dostali za úkol pracovat rok na jednom tématu, jehož řešení se poté mělo představit představenstvu Volkswagenu v čele s Martinem Winterkornem. Když jsem tam byl já, tématem byla právě elektromobilita. Cílem bylo zjistit, jak moc je elektromobilita perspektivní, jak by se do ní mohl VW zapojit a co by to přineslo. Byla to pro mě skvělá zkušenost. Pracoval jsem na tom s lidmi z celého světa. Úkol našeho týmu byl připravit řešení, jak by elektromobilita mohla fungovat pro domácnosti. Co by z toho lidé mohli mít.

Jaké bylo vaše řešení?

Naše řešení spočívalo v ostrovním systému, který mám od té doby tak rád – na rodinný dům by se daly solární panely, do garáže baterie, která by akumulovala energii. Tou by se nabíjel nejen elektromobil, ale i domácnost jako taková na spotřebu pračky, sušičky, domácí elektroniky.

Z pohledu současnosti to je přirozené řešení.

Ze současného pohledu ano… Vzpomínám si, že tehdy po naší prezentaci byla reakce představenstva poměrně vlažná. Snažili jsme se to zachránit a argumentovat tím, že by využitím takového systému mohli lidé ušetřit za elektřinu, načež se ozvalo: „Copak si myslíte, že někomu záleží na ceně elektřiny?“ Ty začátky prostě nebyly jednoduché. Teď už jsme ale jinde a věřím, že koncern se po investici 52 miliard EUR do elektromobility stane v této oblasti jedním z hlavních světových hráčů.

Několik dnů jste testoval elektromobil Kia eSoul, teď jezdíte VW ID.3. Co je rozhodujícím faktorem, který vás přiměje ke koupi elektromobilu? Co nejvíce zvažujete?

Jsem rozhodnutý, že si elektromobil koupím. Zvažuji více značek. Hodně se mně líbí Enyaq, který jsem měl možnost také nedávno vyzkoušet. Důležitým faktorem u koupě EV je cena. Nechci platit přes milión korun za auto, u kterého budu muset dělat v mnoha věcech kompromisy. Velmi důležitý je dojezd. Jezdím hodně po Praze, takže jsem optimální uživatel elektromobilu. Nechci ale nabíjet každý druhý den, takže potřebuji, aby auto mělo 400 – 450 km dojezd. Zabývám se také dostupností nabíjecí infrastruktury. Sleduji, jestli jsou v mém okolí nabíječky, jak bývají obsazené. Teď jsem ve fázi výběru domácí nabíječky na chalupu, protože v Praze možnost domácího nabíjení nemám.

V čem vás elektromobily zklamaly?

Uživatelský komfort není u všech elektromobilů optimální. U jedné značky byl skvělý software, ale zpracování auta nebylo takové, jak jsem zvyklý z evropského standardu. Plasty, zpracování interiéru nebo zavírání dveří nebyly stoprocentní. Na druhou stranu u jiných značek je zpracování a materiály skvělé, ale softwarově to není dokonalé. A za třetí, nepřijde mi ideální, aby auto, které stojí hodně přes milion korun, mělo kufr velký tak na sportovní tašku a sedačky manuálně nastavitelné plastovou páčkou. Vidím, že všechny automobilky mají prostor ke zlepšení a doufám že se dočkáme elektromobilu, který bude za dobrou cenu, skvěle zpracovaný, s dobrým dojezdem a nebudeme muset dělat příliš velké kompromisy jen kvůli tomu, že jezdíme elektromobilem.

Jak trávíte čas na nabíječkách?

Vyřizováním zpráv, e-mailů. Mám z auta takovou mobilní kancelář, kde úřaduji. Kdybych měl auto s dlouhým dojezdem, s velkou baterkou, které se bude nabíjet déle, tak bych si během nabíjení šel zaběhat nebo se projít u nás v okolí Ladronky. Prostě spojit nabíjení s nějakou fyzickou aktivitou.

Který model elektromobilu ve vás vzbuzuje emoce?

První elektromobil, který se mně od samého začátku hodně líbil, a samotného mě překvapuje, že se mně líbí dodnes, přestože je na trhu už hodně let, je BMW i3. Z mého pohledu to byl odvážný designový počin. Americko-korejský designér Richard Kim vytvořil opravdu nadčasové auto. Mám pocit, že vůbec nestárne. Líbí se mi stejně jako tehdy, kdy jsem ho viděl poprvé. Interiér, exteriér, technologie, zpracování… prostě klobouk dolů. Ze současných aut mě designem oslovuje Tesla nebo Enyaq, jsou to fantastická auta. Designově se mně líbí i BMW i8.

V čem vidíte největší překážky většího rozšíření elektromobility?

Dobíjecí infrastruktura je velké téma. Za Svaz průmyslu tlačíme na vládu, aby pomohla rozvoji elektromobility tím, že bude podporovat nákup elektromobilů a také výstavbu infrastruktury. Pokud budou muset lidi přemýšlet, jak dojet na delší vzdálenost, jak v cíli nabijí, tak to bude vždy problém a elektromobilita se příliš nerozvine. Musím však říct, že já s nabíjením moc problém nemám. Kousek od bydliště je PRE AC nabíječka na trafostanici, dále několik rychlonabíječek ČEZ. Je to samozřejmě méně komfortní než nabíjení doma, ale s autem se slušným dojezdem to nevidím nijak problematicky.

Sám jezdím autem s 28 kWh baterií a v nabíjení nevidím také žádný problém. Elektromobilita je však velkou částí veřejnosti vnímaná negativně…

Myslím, že negativní pohled je daný i tím, že Češi jsou poměrně hrdí na tradice automobilového průmyslu. Jsme automobilová země. Škodovka je třetí nejstarší automobilka na světě s více než stoletou tradicí. Je to skvěle fungující úspěšný podnik generující 5 % HDP a téměř 10 % exportu celé České republiky. Spousta lidí vnímá elektromobilitu jako ohrožení tradičního automobilového průmyslu. To je jeden důvod – lidi se bojí o pracovní místa, o know-how, bojí se, co to s automobilovým průmyslem, který je stále ještě páteří české ekonomiky, udělá.

A další důvod?

Tím je zdravě kritický pohled na elektromobilitu jako celek. Lidé se ptají, je opravdu tak ekologická, jako se říká? Je opravdu energie, na kterou EV jezdí, zelená? Jak je to s materiály, které se využívají na výrobu baterií, jak je to s recyklací? Jaké vzácné kovy je třeba těžit, je jich dostatek, jaké jsou alternativy? To jsou pragmatické otázky, na které je třeba odpovídat. Myslím, že by o tom výrobci měli více mluvit. Tím by pomohli tomu, aby lidi brali elektromobilitu pozitivněji. Kdyby výrobci ukazovali vizi do budoucna, třeba ty už zmiňované ostrovní systémy, kterých já jsem velký fanoušek, určitě by to pomohlo.

Ostrovní systém však nemůže mít každý.

Ano, samozřejmě. Lidé se oprávněně ptají – co na sídlištích, kde bydlí stovky tisíc lidí? Češi mají obecně k novým věcem zdravě kritický přístup a emobilita není výjimkou. Ale věřím, že i skeptičtí Češi si cestu k elektromobilitě časem najdou. Teď ale vidí, že například pro Němce je nákup EV mnohem snadnější. V porovnání s Německem máme stále třetinové platy. Oproti Němcům také klademe menší důraz na ochranu životního prostředí, zvláště u starších generací. Jsme navíc národ chalupářů, i to hraje roli. Češi se stěhují v pátek na venkov a v neděli do měst a čekají, že jejich auto cesty zvládne, že bude mít dobrý dojezd. Lidi nejezdí jen po městě, kde je elektromobil jako doma. A ne všichni mají na to, aby měli druhé auto se spalovacím motorem na delší cesty.

Radku, děkuji za váš prvotní pohled na elektromobilitu. Vnímám, že elektromobilitě ve spojení s ostrovním systémem získávání a ukládání energie věříte. Ve druhé části rozhovoru se zaměříme mimo jiné na vliv elektromobility na zaměstnanost, hrozby a příležitosti pro český průmysl.

Petr Beneš, elektromobilní nadšenec, uživatel elektromobilů Hyundai Ioniq Electric a Kia e-Niro, benes_petr@seznam.cz, www.linkedin.com/petrbenes-electromobility