Až spalovacích aut bude minimum…
Hokejovou terminologií jsme ve třetí třetině rozhovoru s Romanem Vojtkem, hercem, zpěvákem, ale také fandou elektromobility. Musím přiznat, že první i druhá třetina byly dobrou jízdou.
Témata jako Romanova cesta k elektromobilitě i cestování elektromobilem na jakékoliv vzdálenosti posuneme nyní ještě dále.
Romane, někteří elektromobilisté si všimli jistého zklidnění díky jízdě v elektromobilu, přestali jezdit zbytečně rychle. Měl jste to stejné?
(smích) V podstatě ne. Já nejezdím rychle. Mám rád přísloví, které jsem slyšel jako malý kluk v motoristickém magazínu „Pozor, zákruta” na tehdejší stanici Hvězda. Tam říkali: „Lepší je v životě ztratit vteřinu, než ve vteřině život.” A tím se řídím. Neříkám, že jsem někdy nespěchal. Většinou jedu na dálnici kolem tachometrových 130 km/h. Nepotřebuji jet rychleji, nechci nikoho ohrožovat.
Znělku pořadu „Pozor, zákruta” si živě vybavuji. Je pro vás důležité znát technologii (elektro)auta nebo auto berete jen jako dopravní prostředek?
Auto neberu jen jako dopravní prostředek. O elektroautě jsem si zjišťoval hodně detailů, abych dokázal argumentovat. A to hlavně v oblasti dobíjení a čistoty výroby elektřiny. Jsme jeden ze států, který má cca polovinu energie z uhlí. Vím, že jsou země, které jsou na tom hůře. Zajímám se o to, co se děje s bateriemi, když doslouží, kdy pravděpodobně doslouží, jaká je jejich degradace. Vím, že procentuálně není degradace baterie nic hrozného, baterie se dají recyklovat, dají se použít jako úložiště energie. Hlavně vím, že vývoj jde dopředu. V roce 2025 budeme pravděpodobně umět s baterií zacházet jinak než teď. Zajímám se o rekuperaci, během jízdy si hraji s nastavením rekuperace podle potřeby. Četl jsem, že Kona je špatná, protože má automaticky nastavenou sílu rekuperace. Přitom kdyby ten novinář šel do menu nastavení auta a tuto funkci vypnul, tak by zjistil, že manuální nastavení rekuperace je úžasná věc, jde si s tím krásně hrát a během brždění dobíjet baterii. To ve spalovacím autě nejde. (úsměv) Zajímají mě režimy auta. 95 % jezdím v normálu, někdy zkusím ECO, abych viděl schopnosti auta, kam až se dostane. Prostě mě to zajímá.
Roman Vojtek a autor článku Petr Beneš
Kdybyste si mohl vybrat spalovací auto a elektromobil, které by vám parkovaly v garáži, které modely by to byly?
Vím určitě, které by to nebyly. Nikdy jsem nebyl milovník a obdivovatel těch nízkých sportovních aut. Takže žádné Ferrari, Lamborghini, Maserati a takové z mého pohledu nesmysly. Jsem obdivovatelem funkčních a praktických věcí. Jako spalovací auto bych v garáži zaparkoval pick-up, velké auto, kterým bych odtáhl loď do Chorvatska. (smích) A to proto, abych tam mohl být měsíc s rodinkou. Ale to říkám proto, že se ptáte, jinak žádný takový sen nemám. Co se týká elektromobilu, tam je to lepší, tam sny mám. Tím, jak jde vývoj hodně dopředu, tak se sny hodně mění. Nechci říkat žádnou značku ani typ. Těším se na rodinnou elektrododávku, kam se vejdeme jako rodina i s nákladem, která dojede 500 km. Na to se těším.
Aktivně používáte loď a Jetsurf na Slapech. Dovedete si představit, že budete po přehradě jezdit „na baterky”?
Dovedu a na baterky už jezdím. Mám půjčený Jetsurf, který je spalovací, ale na akcích s Jetsurfem raději jezdím na elektrickém. Kdybych si měl vybrat, tak určitě ten elektrický. Z mého pohledu je lepší. Neřve, když na něm jedu, a nesmrdí benzínem, když ho v autě převážím. (úsměv) Dovedu si představit, že jezdím na baterky i s lodí, protože ji nevyužívám na dlouhé plavby. Sleduji vývoj také v této oblasti.
Romane, zvu vás do Brna na projížďku po „Prýglu”. Tomu vy rozumíte, v Brně jste působil v divadle (pro nebrňáky: Prýgl = přehrada). Výletní parníky tam jezdí výhradně na elektropohon. Co vy nejvíc oceňujete na elektromobilitě?
Jednoduchost, funkčnost, spolehlivost, možnost použít sílu elektromotoru, když je potřeba (např. v krizových situacích). Dále oceňuji, jak elektromobilita přispívá k čistotě životního prostředí. I když ne vše je tak zelené, jak se to tváří. Ale elektromobil je zelenější než běžný spalovací automobil. I když je výroba elektromobilu stejně tak „nezelená” jako výroba spalováku, jeho provoz pak naopak. Stačí s ním ujet 30 – 70 tisíc km (v závislosti na kapacitě baterie) a jste na nule. A pak už jezdíte, aniž byste zatěžovali životní prostředí. Myslím si, že kdokoli si nové auto kupuje, určitě s ním plánuje najet víc, než 70 tisíc km. (úsměv) Další, co oceňuji, je nízké těžiště díky baterii v podlaze – je to znát na dobrých jízdních vlastnostech elektromobilu. A nakonec – nejsem závislý na čerpacích stanicích, neplatím obrovskou daň státu za benzín. Měl jsem možnost projet Hyundai Nexo, elektromobil s palivovým článkem – vodíkové auto. Tato technologie je zatím hodně v „plenkách”, v ČR je zatím jedna plnicí stanice. Byl jsem překvapený tím, že to auto čistí vzduch. Za jednu hodinu auto vyprodukuje tolik čistého vzduchu, kolik by mohlo dýchat hodinu 42 lidí. Nebo, že kdyby v nějakém městě jezdilo 10 tisíc vodíkových aut, tak zredukují stejné množství CO2 jako 600 tisíc stromů. Jsou to čísla, která mě strašně zaujala. Vidím v tom budoucnost. Vidím to jako budoucnost ne z pohledu fandy elektromobilismu, ale z pohledu, že to je nevyhnutelné, je to prostě evoluce. A těším se na to, až spalovacích aut bude minimum.
Roman Vojtek mezi dvěma kráskami, mezi svojí manželkou a Hyundai Nexo
V čem vidíte překážky rozvoje elektromobility?
Rozhodně v hlavách lidí, kteří nedokáží a nechtějí přijmout tu myšlenku, že by se to mohlo tímto směrem ubírat. I když jim člověk opakovaně řekne fakta, s nimi nic nehne. Mám kamaráda, ale on má prostě to Maserati a takovým lidem to nevysvětlíte. Já jsem přesvědčen a vidím to u svého okolí, že oni na to časem přijdou. Ale já jim to nenutím, každý má právo na svůj názor. Největší omezení je v hlavě. Lidi nemají dostatek informací a nemají dostatek zkušeností. A čím se jako člověk řídíme? Informacemi a zkušenostmi. Takže když je lidi budou mít, tak si myslím, že není problém to dále rozvíjet.
Kde vidíte elektromobilitu v dalších letech?
Vidím to růžově, (smích) doufám tedy. Vidím, že to teď potřebuje nějaký skok. Když to přirovnám k televizím – byly „tlusté” krabice s šílenou vyboulenou obrazovkou a pak najednou přišla nová technologie a začaly být placaté. Tak k tomu bych to přirovnal. Největší omezení je v oblasti baterií a nevím, jestli tam jde udělat takový skok. Aby baterie měla větší výdrž, byla levnější, nebyla tak těžká. Takže až toto někdo vyřeší a v budoucnu to někdo určitě vyřeší, tak už nebude v rozvoji nic bránit. Jediné, co mě mrzí, je to, že teď můžu po Praze parkovat zdarma – a až se elektromobilita rozšíří, tak se parkování zpoplatní.
Kdybyste měl tu možnost, co byste na elektromobilitě okamžitě změnil?
Udělal bych větší PR, ale je to všechno vývoj a evoluce. Prostě se to ubírá takovou rychlostí, jakou má. To ropné lobby je obrovské. Samotné automobilky jsou tak závislé na spalovací technologii, na servisu atd., že to bude chvíli trvat, než se něco změní. Pokud já bych mohl něco změnit, tak myšlení lidí, a to se netýká jen elektromobilů, týká se to i jiných věcí. Já nedokážu pochopit, proč v roce 2021 kupujeme vodu v plastu nebo další věci, o kterých by se dalo mluvit. Jsme hrozně omezení jako lidi a máme špatné informace. Nebo my ty informace možná máme, ale neklademe na ně takový důraz. Řekneme si, tak já si tu jednu vodu v plastu přece koupím, tím se nic nezkazí. Jenže když to udělá několik miliard lidí denně, je to problém. Takže kdybych měl tu možnost, změnil bych myšlení lidí.
Připravoval jsem rozhovor dvou žen o elektromobilitě. Jak se na elektromobilitu dívá vaše žena?
Ženy jsou v tomto naprosto úžasné, nepotřebují o tom vědět tolik, co my. Jaký to má „krouťák”, z nuly na sto za kolik vteřin, všechny ty newtonmetry, kilometry a vteřiny. Nepotřebují to znát. Moje žena je nadšená. Já jsem rád. Většina žen je nadšená, protože ony to vnímají tak, jak by se to vnímat mělo. Jako dopravní prostředek, který nám má sloužit. A on slouží skvěle. Když si sednou do auta a nastartují, v elektromobilu není nic slyšet. Díky tepelnému čerpadlu je v autě okamžitě teplo. V naftovém autě je teplo až za několik desítek minut. Uživatelsky – sešlápne plyn, auto vystřelí jako blázen a hned se dá užívat. To je v elektromobilu nádherný pocit. A tak to, myslím, berou ženy. Nehledě na to, že to je novinka a je to jakýmsi způsobem i módní doplněk. Takže ženy to milují, já miluji ženy. Takže milujme ženy, ženy budou milovat elektromobily a kruh se uzavře. A celý svět bude šťastný. (úsměv)
Romane, nezbývá než souhlasit. Vážím si, že jste s lehkostí s námi sdílel vaši vášeň k elektromobilitě. Věřím, že svým příkladem „nakazíte” nejen své okolí. Cením si i vašeho eko postoje k životu, příměr s vodou v plastu se mně hodně líbí.
Děkuji vám a přeji vám i našim čtenářům mnoho tichých a bezemisních kilometrů.
Petr Beneš, elektromobilní nadšenec a uživatel elektromobilu Hyundai Ioniq Electric, benes_petr@seznam.cz; www.linkedin.com/in/petrbenes-electromobility
