1712 km elektromobilem Škoda Citigo iV
Když jsme zvažovali, jaký elektromobil vzít do Slovinska na 4. MAHLE Eco Rally Nova Gorica, volba byla celkem jasná. S autem jsme měli zkušenost z mírně zvlněné jihočeské eco rallye a chtěli jsme mít porovnání se slovinskou horskou eco rallye. V Nove Gorici se jelo profilově s velkým převýšením, např. bylo převýšení cca 800 metrů na 12 kilometrech. Přibližný profil trasy jsme znali před soutěží a musím říct, že z tohoto jsem měl největší obavu.
Obavy před cestou?
Nevěděl jsem také, co mám čekat od přesunu do Nove Gorice, kam to je z Brna 633 km takřka pořád po dálnici. Jel jsem Citigo iV sám po vlastní ose. Obava pramenila z mé nezkušenosti s cestováním po dálnici tímto městským autem. Od ostatních uživatelů Citigo iV jsem se dozvěděl, že optimální cestovní rychlost na dálnici vzhledem ke spotřebě a následné délce nabíjení je cca 110 km/h. Věděl jsem také, že rychlost nabíjení se rapidně snižuje po třetím/čtvrtém rychlonabíjení za sebou (díky vyšší teplotě baterie).
Co se nabíjení v Rakousku týče, tak jsem neměl obavy. Appka „mobility+“ od EnBW vše pořešila možností spuštění nabíjení právě přes aplikaci a cenou 0,55 EUR za kWh. Nabíjení ve Slovinsku jsem měl připravené přes síť benzinek Petrol. Ano, na benzinkách mají nabíječky. Pochopili to jako běžnou součást nabídky služeb.
Ač jsem měl vše připravené, nejistota ve mně pořád byla. Jak to vlastně na cestě po dálnici bude? Jak se auto popasuje s převýšením mezi Vídní a Grazem? Co zvlněný profil ve Slovinsku? A výsledek? Vše bylo na pohodu.

Trasa Brno – Nova Gorica plus její výškový profil
Cesta do Slovinska
Z Brna jsem vyjel samozřejmě „s plnou“ a první nabíjení v Badenu po 171 km se ukázalo jako zbytečně brzy. Měl jsem ještě 37 % v baterii a dojezd 113 km. Ale chtěl jsem se protáhnout, takže mně to nevadilo. Toto nabíjení však potvrdilo, že nabíjet Citigo iV nad 75 % je zbytečnost. Nabíjecí výkon v této úrovni je něco málo nad 10 kW a to už je hodně pomalé. Na základě této zkušenosti jsem další nabíjení ukončoval kolem 75 %, což znamenalo dojezd cca 250 km.
Druhé nabíjení jsem posunul oproti původnímu plánu o několik km blíže ke Grazu, neboť dálniční přejezd kopců kolem Zoebernu a Pinkafeldu neubral z dojezdu tolik, kolik jsem si myslel. Do kopců jsem jel kolem 100 km/h, z kopců trochu rychleji. Ono to však rychleji ani moc nešlo kvůli častým rychlostním omezení na dálnici. Tento úsek byl dlouhý 141 km, spotřeba 11,1 kWh/100 km, zbývající dojezd 73 km.

Druhé nabíjení v Rakousku
Oba úseky mně ukázaly, že není třeba se obávat cestovat s Citigo iV po dálnici a klidně mohu jet i rychleji. Jenže – opět ono to moc nešlo. Kolem Grazu je omezení na 100 km/h. Rychleji se dalo jet ve Slovinsku a tam jsem si všiml, že díky zvlněnému terénu dojezd ukazovaný autem výrazně kolísá. Proto jsem si řekl, že se na ukazovaný dojezd nebudu tolik soustředit a budu si spíše hlídat procenta v baterii. První nabíjení ve Slovinsku u Celje bylo po registraci v appce OneCharge Petrol. Poté se dalo spustit nabíjení. Dojezd po skončení nabíjení: 215 km.
Dvě ponaučení z posledního nabíjení
Měl jsem naplánované i čtvrté nabíjení, kde jsem také zastavil. A tady se projevily moje dvě další nezkušenosti s tímto autem. První: auto by totiž cestu do Nove Gorice zvládlo buď bez posledního nabíjení, nebo jen s velice krátkým nabíjením. A to díky profilu, kdy poslední desítky km je výrazné klesání, kdy auto má malou spotřebu. Všeobecně nerad dojíždím do cíle „s nulou v baterii“, takže jsem stejně nabil. A projevovala se slabost Citigo iV – výrazně pomalé čtvrté nabíjení. Přijel jsem s 36 km dojezdu a na dojezd 156 km jsem nabíjel hodinu… a to je ta druhá nezkušenost. Před nabíjením jsem jel několik km do kopce a auto si během nabíjení pořád myslelo, že tak i nadále pojedu. Takže auto ukazuje dojezd 156 km při 74 % nabití. Kdybych při nabíjení sledoval procenta, odjíždím mnohem dřív.

Předlouhé poslední nabíjení cestou do Nove Gorice
Konečně v Nove Gorici
Příjezd do Nove Gorice byl po 633 km a 7:55 hod čisté jízdy. Rychlonabíjení mně stálo 32 EUR, což je cca 810 Kč. Takže náklad na jeden km byl zhruba 1,30 Kč. Jel jsem rychlostí cca 100 – 110 km/h a v Rakousku jsem takřka splýval s davem. V ČR a ve Slovinsku jsem při předjíždění kamiónů pouštěl „závodníky“, kterým ani limit 130 km/h nic neříká.
Nejdůležitější z celé cesty pro mě bylo ujištění se, že v rámci eco rallye zvládneme převýšení 800 metrů na 12 km úseku spolu s celou rallye naprosto bez problémů. Neodtáhnou nás kvůli prázdné baterii. ?
… a zpět do Brna přes hory
Po dvou dnech samotné soutěže (ve které jsme ve světové konkurenci skončili na sedmém místě) byl čas se s Novou Goricí rozloučit.

S Martinem Peterkou (vpravo) před eco rallye
Cestu zpět jsem neměl vůbec naplánovanou, což se ukázalo jako výhoda. Rozhodl jsem se vyzkoušet schopnosti městského auta v horách a jel přes Triglavský národní park. Bylo potřeba vystoupat ze 100 metrů nad mořem do 1 600 metrů a to na 105 kilometrech. To vše přes 25 číslovaných serpentin začínajících zhruba po 94 km jízdy. I z tohoto úseku jsem měl obavu. Opět zbytečnou… Na vrcholu trasy po 105 km se dojezd změnil z výchozích 327 km na 76 km, ale v baterii neubylo ani 50 %! Spotřeba podle displeje 13,9 kWh/100 km. Po procházce národním parkem jsem pokračoval směrem na Krajnskou Goru. Po dalších 24 číslovaných serpentinách jsem sjel do tohoto zimního střediska. Tam auto ukázalo dojezd 172 km a v baterii energie trochu přibylo. Cestou dolů jsem prostě rekuperoval a rekuperoval. Ve Villachu jsem se napojil na dálnici. Po zkušenosti z cesty tam jsem na tempomat nastavoval cestou do kopce na cca 105 km/h a z kopce na 115 km/h. A chtěl jsem nabíjet celkem třikrát.

Cestou po horské silnici Triglavským národním parkem

Klikatice cestou do 1 600 metrů nad mořem
První nabíjení po 183 km od výjezdu z Nove Gorice s přejezdem triglavské horské oblasti bylo v Klagenfurtu u IKEA. Dojezd 122 km vůbec nevybízel k nabíjení, ale já měl prostě hlad a IKEA restaurace se hodila. Nabíječka byla zastrčená v nejvzdálenějším rohu parkoviště, ale což. Po 48 minutách přicházím k autu, které ukazuje 293 km dojezd. Pár desítek km za Klagenfurtem začíná dlouhé omezení na 100 km/h, které končí až za Grazem. To se příznivě podepisuje na spotřebě.
Na další plánované nabíječce je však jeden slovenský elektromobilista s BMW i3 o pár vteřin rychlejší, tak přejíždím na jinou stanici s dojezdem 74 km. Tam pán v Tesle řeší, jak spustit nabíjení. Spouštím si sám nabíjení a on se mně ptá, co má dělat. Říkám mu, že kousek od Grazu má Supercharger. Avšak nechce se mu tam jet a také se mu nechce dávat jednorázových pár EUR za nabíjení, což mu nabízí jeho aplikace. Je mně to divné, tak ho nechávám v řešení jeho problému o samotě. Chci dojet do Vídně a tam nabít tak, abych dojel v klidu do Brna. Ukončuji nabíjení s dojezdem 288 km. Přejezd pinkafeldských kopců je bezproblémový. Před vjezdem do Vídně si pohrávám s myšlenkou, že nabiji až za Vídní, ale zvítězila jistota a chci nabít u sídla rakouského automotoklubu. Sjezd z dálnice k sídlu je zavřený a navigace to neví. Po kroužení noční Vídní mě navigace dovedla ke kýžené nabíječce s dojezdem 62 km. Jedna nabíjecí stanice s jedním Chademo a dvěma CCS konektory. Tak to má být.

2x CCS a 1x Chademo konektory ve Vídni. Tak to má být.
Chci se vyhnout čtvrtému nabíjení. Odjíždím s 288 km dojezdu. To by mně mělo stačit na dojetí do Brna.
Jenže… díky mému přístupu, kdy nechci „tahat baterii do nuly“ zpomaluji, abych nedojel zbytečně s malým procentem. Další zkušenost: zbytečně. Dojíždím se 45 km dojezdu, což je pořád v pohodě. Prostě nesmím se dívat na indikovaný dojezd, ale na zbývající procenta kapacity baterie. ? Na dálnici dojezd mizí rychleji, na okreskách se to srovná.
Souhrn celé cesty
Celkem jsem sám najel 1277 km, plus s Martinem Peterkou, coby řidičem naší eco rallye posádky během soutěže dalších 435 km. Takže dohromady 1712 km. Celková spotřeba podle palubního počítače: 10,9 kWh/100 km. Cena za rychlonabíjení na dálnici: 58 EUR, cca 1500 Kč. Nabíjení před soutěží, během ní a po ní bylo v ceně soutěže. Plus nějaké nabíjení po příjezdu do Brna. To neřeším…

Celkový přehled cest
Se Citigo iV se jelo bezproblémově
Toto 1700 km dlouhé dobrodružství se Citigo iV bylo „na pohodu“. V první řadě – jeli jsme na soutěž eco rallye coby podporu a propagaci elektromobility. Soutěž dopadla dobře. ? A za druhé – i přes to, že Citigo iV je primárně městské auto, dá se s ním cestovat i na delší trasy.
Ano, Citigo iV má své mouchy. Mohlo by mít lepší sedačky a integrovanou navigaci plus pár dalších drobností. Pro cestování max. ve dvou lidech je to OK elektroauto i na delší vzdálenosti. Když člověk ví, že rychlonabíjení není až tak rychlé, uzpůsobí se tomu. Není třeba pořád někam spěchat…
Cestu domů jsem pojal jako výlet přes hory, které mám rád.
Citigo iV zvládlo jak cestu, tak eco rallye bezproblémově. Škoda, že se už nevyrábí.
Petr Beneš, elektromobilní nadšenec jezdící jen na baterky; benes_petr@seznam.cz; www.linkedin.com/in/petrbenes-electromobility